Chybíš mi
Cítím tu
palčivou díru v srdci, kterou jsi mi plnil svojí přítomností, smíchem a objetím.
Chybíš mi, už ani
neslyším ozvěnu tvých kroků a srdce je smutné a smutnější.
Co všechno jsi dával, co všechno jsem si
zamilovala.
Ale ty nejsi.
Je jedno v tuto chvíli proč.
Nejsi a už je to tak dlouho, že to, co bylo plné, je prázdné a v tu chvíli začnou emoce doléhat,
srdce plakat a dojímat se.
VHLED
Když
překročím řeku svého smutku, probrodím se svými slzami za vzpomínkami a vyjdu na břeh, vyjde slunce.
V tom
slunci vidím, jak chceš být šťastný, jinak šťastný, než jsme si myslela já.
A to tvoje
štěstí zalévá moje rány, moje díry osamění a plní je sluncem přítomnosti.
Jsem šťastná, protože ty jsi svobodný a šťastný člověk.
Neděláš to, co všichni chtěli, abys dělal.
Nežiješ, co chci od tebe já.
Šel a jdeš si svoji cestou, nepochopený a možná osamělý.
Stejně každý jdeme svoji cestu sám.
A já? Když se podívám do dálky za tebou, pořád cítím touhu obejmout tě, ale tvoje odvaha a opravdovost mě plní mojí radostí a spokojeností.
Žij jak ty chceš žít a moje srdce bude svobodné.
Autor: | Eva Velechovská |
Médium: | Facebook |
---|
Datum: | 04.08.2017 |