Vědomá firma vedená srdcem

Nezajímáš mě

Včera jsem to napsala jednomu člověku. Cítila jsem v celém svém těle, že to nevyjadřuje moje pocity.

Nejdříve jsem si myslela, že jsem tím chtěla říct, že neusiluji o přijetí.
Pak mi ale projelo myslí, že jsem tím chtěla říct, že ten člověk se svým tématem neoslovuje moje téma.
V hlavě se mi vynořila představa, jak jdu po druhé straně řeky, vidím ho, mávám na něj, ale neslyším jeho hlas.

Místo toho se dívám do barevných listů podzimu.

Znovu jsem se podívala na ta slova „Nezajímáš mě“ a zkoumala jsem, zda jsou tvrdá, zda něco pro mě znamenají.
V tom okamžiku ke mně přišel další obraz, a to jak se dívám na vycházející slunce a někdo mi říká, že je tma. Z toho mě bolelo srdce.
 
VHLED

Po té, co tohle všechno ve mně proběhlo, jsem se jen usmála a zeptala se sama sebe: „Která moje část mě v tuto chvíli nemusí zajímat?“ Sama jsem si řekla, že mě některé moje části zajímat teď nemusí.

Dál jsme se ptala sama sebe: „Takže mě nemusí zajímat ani někteří lidé?“ a hned jsem si odpověděla, že nemusí, ale mohou.

Není tam žádná hranice, odpor a odmítnutí. 

Mohou mě zajímat, ale nezajímají, no a co.

---

Autor:	Eva Velechovská
Médium:	Facebook
Datum:	09.10.2018

---