Vědomá firma vedená srdcem

Odjíždíš

Není možné zůstat.
Každičká buňka tvého těla už dlouho jí a pije z prázdné číše tvého Bytí.
Není možné zůstat, tvé unavené oči jen smutně zrcadlí obraz života.
Není možné zůstat, překročils práh, kdy úsilí a dílo je víc než tvé zdraví.
Není možné zůstat, jedeš na náhradní baterie, které už dávno došly. Jen doblikávají světlo pro tvůj den.

A cítíš se mizerně a hledáš naději. Naději, jak dělat něco, co by tě bavilo, co by plnilo smysluplně tvoje dny a přitom mít čas i pro sebe. Smysl je v tobě, ne ve věcech, které děláš.

Stal ses otrokem své touhy být milován a postarat se o všechny, stal jsi se nesvobodným obtočený tím, jak sloužíš druhým lidem k naplnění jejich emočních a hmotných potřeb.

VHLED

Odjíždíš na chvíli, zastavit se a nadechnout. Dej prosím šanci hlavně sobě, oceán a modř vln a oblaků ti odpoví na tvoje otázky, jak dál žít.

Nejsi odpovědný za štěstí dospělých lidí a dětem stačí málo, tvůj úsměv, smích a společná hra.

Nejsi odpovědný za smutek a zklamání lidí kolem. To je jen emoční hra těch, kteří chtějí, abys jim dál sloužil pro jejich pocity jistoty a bezpečí. 

Nejsi odpovědný a tvoje bolest bolí už nejen tebe. Odpusť všem těm.

Někdy je největší pomocí a podporou, že to, cos držel prostě pustíš a konečně uvěříš životu, že tvoje kontrola a snaha všechno unést je zbytečná.

Protože řeka teče sama a všechno má svůj čas. 

Nastal čas být tady jen sám pro sebe.
 
Rozhodnout se, že chceš žít i pro sebe a pouštět, vypouštět, rozpouštět, odpouštět a letět a těším se, že se vrátíš jako jiný člověk.
Vím to, svému životu je třeba dát smysl ne pro ně, ale pro sebe.
Milujeme tě ať jsi tam či tam, ať děláš to či to, ať máš či nemáš.

---

Autor:	Eva Velechovská
Médium:	Facebook
Datum:	31.07.2019

---