Vědomá firma vedená srdcem
Enneagram a emoční inteligence
Zklamání
„Je ve mně ticho,
jak bys zhas,
slavičí píseň měsíc tklivý.
Jak by mi duší někdo třás a šlapal hvězdy závistivý.“
Markéta Procházková
jak bys zhas,
slavičí píseň měsíc tklivý.
Jak by mi duší někdo třás a šlapal hvězdy závistivý.“
Markéta Procházková
Píšu zpaměti tyhle řádky o nenaplněném očekávání, o nedůvěře, zmatku, vnitřním údivu, který zažíváme, když cítíme zklamání.
Známe to všichni. Na něco čekáme, s něčím počítáme. Odečítajíce okolní signály se ubezpečujeme, že dohody budou naplněny, sliby dodrženy. To, co je v náznacích, se stává jasnými signály.
A pak se to nestane.
Nenajdete cestu k výsledku, k porozumění, ke kompromisu, nenajdete cestu a stojíte tam, kde jste a nevíte, co dál.
VHLED
Můžeme si za to sami. Vkládali jsme do něčeho či někoho naději, očekávání a důvěru. Věřili jsme, doufali jsme a dopadlo to jinak. To, co je na tom zajímavé je, že tím, že se nestalo to, co jsme si mysleli, se otevřou jiné dveře. Přijde jiné řešení a všechno jde dál, ale jinak.
Z jakého důvodu si myslíme, že plán je v našich rukou, že druhé lidi známe, že se vždycky domluvíme, ne? Ne.
Každý stojí na svojí straně řeky a do společné vody se mu nechce. Oba mluví o tom druhém a neví, že mluví o sobě.
Je v nás ticho.
Máme možnost se zastavit, rozhodnout, zůstat, nebo jít jinam.
| Autor: | Eva Velechovská |
|---|---|
| Médium: | |
| Datum: | 15.08.2018 |