Vědomá firma vedená srdcem
Enneagram a emoční inteligence
Naučit se žít svůj život pro sebe
Vypadá to, že si mnoho lidí myslí, že žijí svůj život podle sebe a pro sebe a za sebe a jsou spokojení sami se sebou v sobě.Kdyby tomu tak bylo tento svět by byl plný štěstí, spokojenosti a svobody.
Neřešili bychom, zda jsme dost úspěšní, zda plníme svoje povinnosti. Nebo zda jsme dost oceněni, přijati, dost bohatí a dost uznávaní.
Neřešili bych zda jsme tlustí nebo hubení kvůli obecným požadavkům na krásu.
Neřešili bychom zda někdo s naší prací souhlasí a zda je pro něj užitečná.
A co hlavně: opustili bychom koncept sobectví.
Starat se sám o sebe, žít svůj života pro sebe to vnímáme jako bezohledné sobectví.
Můžeme dát jenom to, co máme.
Jenže pokud nežijeme pro sebe a pomáháme a podporujeme druhé, tak je to často kupa emočních sraček, s kterou se snažíme vyrovnat a nějak terapeuticky zvládnout.
Proč sračky? Protože jsme nenaplnění a něco chybí a naplnit se sami tedy žít svůj život pro sebe a za sebe neumíme. Tak se snažíme obstát v tom všem, co se po nás chce a nabízíme závislost, manipulaci, chuť toho druhého změnit, někam ho dostrkat. A to označujeme jako pomoc a empatický život plný pomoci pro druhé.
Ono je to jednoduché. Povětšinou nic jiného neumíme.
Máme vlastní pravdy, rady a přesvědčení, že náš pohled a naše nároky jsou správné, reálné a opodstatněné.
VHLED
Pravda pravdoucí je, že abychom se dostali do bodu vlastního naplnění, bylo by to jinak.
Když se vám zadaří vydat se na cestu k sobě a svému života pak nejdříve půjdete zemí nikoho. Bude se vám dařit kráčet a pak zase ne. Jednou se připojíte sami k sobě a zase odpojíte od sebe. Už chcete být připojeni a aby to vydrželo, ale podlehnete a uvěříte, že to, že něco nemáte je hrůza.
Uvěříte, že vás někdo může zachránit a pak šup, hlava potopená pod vodou. Až se zase nadechnete a dáte hlavu nad vodu tak pak víte, že je to hloupost.
Někdo vám může pomoci, chvíli držet hlavu nad vodou, může na nás volat a povzbuzovat a držet, ale musíte to být vy kdo se rozhodne zachránit svůj život a procitnout a vědět, že žijete sami pro sebe.
Mám pro vás zprávu.
Ani pak to není jednoduché a není definitivně vyhráno.
Zvyk je železná košile. A než ji shodíte? Ufff
Pak je na chvíli krása!
| Autor: | Eva Velechovská |
|---|---|
| Médium: | |
| Datum: | 11.03.2021 |