Vědomá firma vedená srdcem
Enneagram a emoční inteligence
O tom, o čem nemluvíme a co neukazujme
Slyším sama sebe, jak něco říkám, jak kladu slova do linie života. Díky tomu můj život poznávají druzí a já jej vytvářím. Přestože mluvím s druhými lidmi o mnoha věcech, vím, že tam uvnitř je pravda, kterou nikomu nesděluji. Je to skrytá linie těla a svého Já. Dříve jsem věděla, že o tom důležitém se nemluví, ale neuměla jsem to pojmenovat. Pak jsem to pojmenovala, to, co nikomu neříkám a objevila, navázala spojení. Došla
k přesvědčení, že když tohle pustím, nemusí to dobře dopadnout. Je to nebezpečné. Pro jistotu jsem to tedy v sobě zavřela a zůstala s tím sama. Jako všichni?
VHLED:
Když nehrajeme hru sami se sebou a s ostatními, tu hru oddělíme od svého Já, zjistíme, že jsme sami. Nemožnost sdělení spočívá v tom, že lidé kolem začnou toto sdělení zpochybňovat, srovnávat, vysvětlovat, doplňovat, a hlavně vám začnou radit. A to je všechno, co nechcete. Můžete to tedy říci, ale musíte se vyrovnat i s možností zrady, využití, odsouzení. A to je to, co nechceme. Mnoho věcí nikomu neřeknete a žijete v pocitu, že nevíte, co schováváte, anebo to už víte, ale schováváte to dál. Potřeba podělit se o to, co je hluboko zasunuté vevnitř, může člověka překvapit. Otevřít tyto pomyslné dveře 13. komnaty, kterou v sobě neseme, znamená projít dveřmi k sobě samému a ke své pravdě. Jenže lidi okolo vás znají jinak, znají vnější obraz, který roky udržujete, a tak mohou být zaskočení, či vám dokonce nevěřit, když jim ukážete všechno, co je uvnitř. Koneckonců, je to těžké
i pro toho, kdo se odváží se otevřít. I ten zná sám sebe a smýšlí o sobě určitým způsobem a je těžké tento způsob opustit. A právě tento vnější obraz, masku, se chystáte opustit. Do toho!? Nebo radši ne?
| Autor: | Eva Velechovská |
|---|---|
| Médium: | |
| Datum: | 17.06.2018 |